Vánoční setkání Čtyřky – v jubilejním roce 2020

... i přes všeobecně známou nepříznivou situaci jsme si i letos našli cestu na Junáckou vyhlídku nad Libušákem.

Zkrátka, i kdyby přišla slota v podobě deště, vánice či bláta, skalní členové našeho oddílu nad vyhlídku vždy přijdou. Pravda, letos zřejmě i kvůli zmíněné nepříznivě výjimečné situaci sice účast rekordní nebyla, ale i tak nás ke stromečku přišlo kolem dvacítky. A ani to bláto kolem Boroviček nás nerozházelo. Bohužel, už několik let přichází na Štědrý den téměř jarní počasí.

Pamatuji se, že před drahnou řádkou let, kdy výroční schůzky nad Libušákem pořádal zakladatel Čtyřky – Robin – bývaly ty správné zimy: mrazivo a všude bílo. Jeden rok byla zrovna taková pěkná zima, Robin rozdával družinám zasloužené diplomy a drobné ceny a mě kromě pěkného diplomu pro naši družinu Ypsilon předal i sadu pastelek a "činku": "Ty píšeš tu vaši kroniku, tak ať máš na to pořád prostředky... – díky, to mi to bude teď psát samo!" – no, pomyslné Robinovy pastelky mám založené někde asi pořád, protože vždy se rád s našimi členy podělím o pěkné zážitky a ať také zůstanou někde uložené natrvalo.

Karel se letos mírně opozdil, takže zahájení s tradičním pozdravem "ZDAR – 4" zůstalo na mě. Byť letošní rok nebyl příliš dobrý, z hlediska Čtyřky se nesl ve znamení významných výročí, které již byly na tomto webu zmíněny: 75 let od založení oddílu a 15 let od Robinova úmrtí. Ku vzpomínce na tyto události jsme vydali pamětní pohlednici, kterou Karel po svém příchodu mohl začít zájemcům rozdávat – i s pěkným oddílovým razítkem na rubu.

A mohla začít hodinka vzpomínání a líčení letošních cestovatelských zážitků členů jednotlivých neformálních "družin". Skoro jsme byli až překvapeni, kolik členů nezávisle na sobě stále zajíždí do Českého ráje. Někteří dokonce zavítali i na naše někdejší tábořiště pod Velkou hůrkou u hájenky Akeluška. Pepa Jordán přiblížil, že za těch 30 let je po pěkné louce na táboření veta – vše je zarostlé neprostupným houštím a novým lesem. Naše parta kolem Pedála se opět rozjela do Tater, i když ty letos proběhly ve znamení špatného roku – celý termín nám propršel. Pepa Tůma se rozjel snad nejdále – na Island. Cágr zdolal Králický Sněžník, ještě nedávno pasovaný na jedno z nejodlehlejších míst naší vlasti, bohužel kvůli nynějším aktivitám Poláků už tomu tak dlouho nebude (stavba moderní rozhledny).

Již několik let mezi nás přicházejí i Ivana a Mirek Polanských – Mirek je jedním z původních pamětníků znovuzaložení oddílu v roce 1968/69. Oba jsou činní i literárně: loni předali Kodlovi do oddílové knihovničky unikátní sborník o mlýnech Podyjí, letos nám Ivana představila jejich nový cestopis o putování po Jihozápadě USA. S díky jsme publikaci přijali do oddílového inventáře. "A kolik těch oddílových knih už vlastně máš?" směřovala zvídavá otázka na Karla – "... nóó, asi tolik!" a široce roztáhl ruce. Čili celý jeden staročeský sáh :-) Vyslovil taky přání, že by se tyto oddílové knihy měly později předat do nějaké úschovy. Napadlo nás např. Honzovo občanské sdružení nebo tak podobně... Honza je totiž i nadále činný v mládežnickém hnutí a to dokonce na úrovni kraje i města, Založil po letech i nový skautský oddíl – ovšem: "... našlo se dvanáct kluků. Ale udělali jsme dvě schůzky a zatím jsme to museli přerušit."

Snad tedy ten přicházející rok 2021 bude lepší než ten letošní a konečně se již vše v dobré obrátí. Ať se napřesrok zase na Junácké vyhlídce ve zdraví sejdeme.

(IK)

Zúčastnilo se nás opět na dvě desítky (fotil Víťa Průša):

PF 2021: Ať i v příštím roce máte tak daleké rozhledy, jako 23. prosince na Klučově: