Vánoční setkání Čtyřky 2018

Rok se s rokem opět sešel a nastal Štědrý den roku 2018. Pro členy někdejší Čtyřky má tento nejkrásnější den v roce ještě jednu symboliku: tradiční setkávání nad Vyhlídkou v Libušáku. Setkávali jsme se tu v dobách činnosti oddílu s Robinem, abychom vyhodnotili uplynulý rok; setkáváme se tu i nyní – nejen abychom vzpomínali, ale abychom zrekapitulovali pěkné akce, které neustále podnikáme.

Stejně tak i letos se od 15 hodiny nad Vyhlídkou ve značně prořídlém borovém lesíku začali scházet naši členové. Co nás nejvíce překvapilo na úvod: na vymýceném plácku byla slavnostně zahalena sazenička nového stromku: "Zasázel jsem tady kavkazskou jedli jako náhradu za tu zničenou borovičku, kterou jsme vždycky zdobili. Tak doufejme, že se ujme – a kdo půjdete kdy okolo, nezapomeňte ji občas zalít," vysvětlil právě příchozí Radek-Dlouhán. Jako náhradu jsme si našli letos opodál mírně nakloněnou borovici, mírně si ji přizpůsobili pro rozvěšení vánočních ozdob a Briťák ji ozdobil dokonce i barevnými elektrickými svíčičkami na baterii. Hlavní organizátor Karel si letos pro příchod vyhradil akademickou pětiminutovku a schůzka mohla začít.

Především jsme zase probrali naše akce uplynulého roku 2018, kterých nebylo málo. Ať už tradiční výprava do Tater, na kola do Rakouska, anebo nově za Pilníkem na jeho chatu pod Kleť. Keškaři kolem Cágra a Pepy Jordána si vychutnali vyjížďku do Irska včetně tamního piva. Chalpy nám zase donesl plný batoh jmelí. Vzpomněli jsme i na Pepíka Bublana, současníka a skautského přítele Robina, který nás letos bohužel opustil.

Díky Karlovi jsme mohli přivítat i čestného hosta vánoční schůzky: přišel nás navštívit Mirek Polanský, dlouholetý člen vodáckého oddílu, dokonce i pamětník znovuzaložení Čtyřky v r. 1968, kdy hoši krátce fungovali pod Robinem, poté přešli k vodáckému středisku Aliho Pučalíka. Mirek nám představil vzpomínkovou knihu, kterou vydali letos k 50. výročí založení vodáckého skautského oddílu v Třebíči. Věnoval ji poté Karlovi do stále živé oddílové knihovničky – velice děkujeme. S Mirkem jsme zavzpomínali i na porevoluční vandr, který jsme podnikli na Podyjí v roce 1990 – byl to jediný rok (první a zároveň poslední), kdy se mohlo do oblasti Podyjí prakticky bez omezení: půl roku po pádu "železné opony", rok před vznikem národního parku, který opět pohyb v Podyjí prakticky zapověděl (jen v rámci značených stezek). Tehdy začalo urputně a vytrvale pršet a Mirek nám nezištně poskytl azyl v jejich chalupě v Podmolí.

Závěr schůzky byl jako vždy podtržen oddílovým pokřikem.

Děkujeme všem za účast, přejeme úspěšný nový rok 2019 se spoustou zajímavých akcí – a nejpozději za rok na Vyhlídce opět na viděnou!

Mirek Polanský předává Karlovi knihu o třebíčském vodním skautingu