Tři významná májová výročí roku dvacátého

Nechce se tomu ani věřit, ale dvě dekády nového století i tisíciletí jsou již za námi! Možná o to více se člověk obrací k minulosti a s větší vážností si připomene významné události, které se vzdalují až neuvěřitelným tempem. A právě na květen letošního roku 2020 jich připadá hned několik a o to významnějších, že se jedná o výročí půlkulatá. Dotýkají se přímo našeho bývalého oddílu Čtyřka Třebíč a lze říci, že pro oddílovou kroniku a naše členy znamenají  mezníky nejdůležitější.

Předně nelze nevzpomenout jednu z nejpohnutějších událostí naší celonárodní historie, kterou si připomínají a vědí o ní snad všichni občané: 75. výročí osvobození naší vlasti od německé okupace sovětskou, americkou a rumunskou armádou; a abychom byli spravedliví ke všem hrdinům, tak i díky  příslušníkům desítek dalších národností (Jugoslávců, Ukrajinců, Britů, Francouzů...), kteří se podíleli na porážce nenáviděného nepřítele například v rámci SNP, Pražského povstání anebo v řadách partyzánů. Nelze samozřejmě zapomenout ani hrdinství a odhodlání našich lidí v řadách domácího odboje nebo čs. zahraniční armády, ani na válečné útrapy a strádání miliónů našich civilních obyvatel. Jsme asi i poslední generace, která si živě pamatuje strhující vyprávění přímých pamětníků, našich třebíčských spoluobčanů, kteří válečné běsnění zažili na vlastní kůži – mám na mysli například paní Hutníkovou, která se Svobodovou armádou prošla z Buzuluku až do Prahy (bydlela potom se svým manželem Iljou, nositelem Čs. válečného kříže v Domcích pod "jedenáctiletkou"), anebo besedy pana Kosmáka z Boroviny – jednoho z mála přeživších bestiální esesácké pasti, Spojenci vybombardované lodi Cap Arcona.

Jaké asi muselo být první svobodné vydechnutí celého našeho národa v pohnutých květnových dnech roku 1945. Ano, je to už třičtvrtě století, kdy byla ukončena jedna z nejtemnějších etap našich dějin.

Nadšení z nově nabyté svobody muselo být jistě obrovské. Lze si jen domýšlet, jak jej prožíval náš (tehdy budoucí) vedoucí oddílu Robin - Otakar Veselý. I on totiž prožíval těžké válečné útrapy, se štěstím je přežil a mohl se navrátit do své Třebíče. Jiní jeho vrstevníci, tehdy osmnácti- či dvacetiletí(!) takové štěstí neměli. Nuceně dřeli pro německé okupanty na jejich nesmyslné válečnické mašinérii – náš Robin konkrétně nedaleko Tišnova, v nechvalně proslulé "továrně na smrt" zvané Diana. V rozestavěných železničních tunelech se tam kompletovaly německé stíhačky Messerschmitt. Později Robin na nucené nasazení m.j. vzpomínal takto: "Podmínky nucených prací při totálním nasazení byly pro mne a ostatní stejně staré hochy nadměrně těžké. Často jsme zažívali letecké nálety (zvláště v okolí Brna). Jídlo bylo ubohé, a když bylo letecké ohrožení, tak většinou žádné. ... Zdravotní poškození těžkou fyzickou prací, špatná výživa měly za následek oslabení tělesné i duševní. Časté nemoci, křečové žíly, onemocnění kloubů, náznak ochromení.... Rozsah prací „od nevidím do nevidím“. V té době mně bylo 18 let a byl jsem rád, že žiji... " To si dnes již zkrátka nikdo nedovede představit!

Prakticky ihned po válce, ještě v květnových dnech, se začala organizovat třebíčská mládež. Při významných oddílových událostech (výroční schůzky) nám Robin nejednou vyprávěl, jak se zástupy zájemců shromáždily na fotbalovém hřišti Horácké Slavie a dle jejich zaměření proběhlo rozdělení do jednotlivých skupin a obnovených mládežnických organizací. Samozřejmě i té skautské. A zde lze datovat i prvopočátek založení našeho 4. oddílu Junáka, který si záhy osvojil hovorové pojmenování – Čtyřka Třebíč. Takže od dob jejího založení taktéž v těchto dnech uplynulo úctyhodných 75 let!

A do třetice taktéž květnové výročí, ale smutné... Je to již dlouhých 15 let, kdy náš vedoucí Robin svoji skautskou pozemskou výpravu bohužel ukončil a vydal se na tu věčnou. Zemřel po dlouhé nemoci 21. května 2005. Ještě rok předtím se s námi setkal na své poslední oddílové schůzce v Sokolí.

Letošní květen je zkrátka ve znamení významných výročí a vzpomínek. Čest a sláva nejen miliónům bezejmenných hrdinů druhoválečného protiněmeckého odboje, ale i našemu Robinovi. Díky mu za to, že před dlouhým třičtvrtěstoletím založil naši Čtyřku!

Delegace třebíčských skautů pod vedením Ing. Veselého - Robina (uprostřed s projevem) u hrobu hrdiny - letce RAF a třebíčského skauta plk. Jindřicha Svobody v holandském Tilburgu.

Poslední schůzka s Robinem v létě r. 2004 v Sokolí.