Konec války na Třebíčsku – dílo badatele Zdeňka Pruknera

Loni před Vánoci se dostala na pulty knihkupectví jedinečná publikace mapující jednu z pohnutých etap historie našeho kraje: Konec války na Třebíčsku. Regionální badatel a publicista Zdeněk Prukner v ní přináší zájemcům o historii jedinečné dílo, a troufám si tvrdit, že bezesporu nevyčíslitelné hodnoty. Na základě sesbíraných zápisů z kronik, vzpomínek pamětníků, sběru fotografií, ale i pečlivého pátrání v archivech se tak jedná o zřejmě první a jediný sborník na toto téma se zaměřením na Třebíčsko, který kdo od konce 2. světové války sestavil a vydal. Kromě bohaté textové části rozdělené dle jednotlivých obcí čtenáře bezesporu zaujmou unikátní a dosud nikde nepublikované fotky, které vznikly během, nebo bezprostředně po ukončení válečných operací v květnu 1945: zajedno opuštěná německá technika a dále unikátní záběry přímo z Třebíče. Husarský kousek se podařil jednomu odvážlivci, který nasnímal evakuaci třebíčského gestapa. Taktéž četné snímky z průjezdu Rudé armády a konečně i spontánní setkání hroznatínského rodáka generála Ludvíka Svobody (pozdějšího čs. prezidenta) s Třebíčany na Karlově náměstí. Je až neuvěřitelné, jaké detaily dokázal autor knihy zpracovat – například při identifikaci vojenské techniky a přiřazení jednotlivých strojů a typů ke konkrétním jednotkám!

Publikace a aktivita autora vzbudila vlnu zájmu nejen v Třebíči, ale i v obcích, kterým se kniha podrobně věnuje. Zřejmě poprvé je komplexně popsán i tragický případ z blízkých Petrovic, kde Němci na samém sklonku války (7. května) popravili čtyři mladé vlastence. Situace se zde vyvíjela jednu chvíli tak závažně, že rozzuření Němci hrozili dokonce postřílením 30 dospělých mužů z vesnice, k čemuž díky vyjednávání starosty a řídícího učitele nedošlo.

Zdeněk Prukner v sobotu 25. ledna vystoupil na veřejné přednášce v samotných Petrovicích, kde přítomné seznámil s výsledky své badatelské činnosti. Zájem vzbudil obrovský: zasedací místnost na obecním úřadě byla obsazena do posledního místa, posluchači, na které se nedostala židle k sezení, stáli vzadu a dokonce i na chodbě. Odhadem se besedy zúčastnilo cca 120 osob. Pro dokreslení válečné situace byly zmíněny i související události ze širšího okolí – bojové aktivity v dubnových a květnových dnech roku 1945, rozmístění německých jednotek po obcích, existence tankových opraven v blízkých Heralticích a úloha okříšského železničního uzlu pro bojové operace na Znojemsku a v blízkém Rakousku. Zmíněna byla i přítomnost německého tankového "esa" Kurta Knispela v Okříškách (z čistě vojenského hlediska) – měl na kontě 168 zničených nepřátelských tanků, u nás operoval s těžkým tankem Tiger II a padl 28.4.1945 ve Vlasaticích u Znojma. Badatel vypátral v Německu jeho podřízeného, který na jedné z fotografií pořízených těsně po válce Knispelův tank bezpečně poznal.

Stěžejní část přednášky ale samozřejmě patřila vlastním petrovickým událostem, kde autor podrobně rozebral vzpomínky pamětníka pana Kundery a doplnil je o spoustu svých poznatků, souvislostí a výsledků bádání. Podařilo se mu i ztotožnit německého důstojníka, který zde velel a exekuci nařídil, včetně získání fotografií důstojnického sboru.

Ve zkratce o co vlastně šlo: s blížícím se koncem války se v našem kraji formovaly skupiny odporu proti Němcům. Na Náměšťsku to byla partyzánská brigáda Dr. Habeše, na Moravskobudějovicku a Želetavsku skupina Lenka-jih a v Třebíči samotné a okolí organizace RE-VÍ. S ní kooperovali zřejmě i vlastenci z Petrovic. Ti mimo jiné prováděli sabotážní a destrukční akce na dráze, provedli přepad četnické stanice v Čechtíně, kde nepřátelsky vystupoval jeden z četníků. V dubnu 1945 se Petrovickým podařil mimořádně odvážný kousek: vysledovali gestapem tajné uložení bedny se zbraněmi v lese za Krahulovem určené pro pozdější záškodnickou činnost werwolfu a Němcům je za zády vyfoukli. Část jich měli předat odbojářům z Třebíče na smluveném setkání u Červeného mlýna. Problém však představovala přítomnost německého oddílu v Petrovicích a okolí. Došlo k nahodilým střetnutím a šarvátkám, přestřelce nad mlýnem, a snad i jeden Němec byl zastřelen nedaleko vsi. Mladíci doplatili na stanné právo a přistižení se zbraní a při uschování četnických uniforem. I přes nepředstavitelné riziko a vědomí, že obětují to nejcennější, nikoho dalšího neprozradili. Do zdejšího odboje bylo totiž zapojeno daleko více lidí. I přesto, že konec války byl neodvratný a německá kapitulace otázkou dne či dvou, německý velitel Grödler vydal rozkaz k jejich popravení. Němci z Petrovic odtáhli o den později 8.5. ráno, o půlnoci již vstoupila v platnost jejich bezpodmínečná kapitulace a nad ránem projížděly blízkou Třebíčí první sovětské tanky… V nastálém poválečném zmatku nebylo po viníkovi zřejmě důsledně pátráno, po roce 1989 byla dokonce zrušena i komise pro stíhání válečných zločinců. Proto je i tento případ závažným mementem a varováním, že nic z válečných útrap českého lidu a německé okupace by nemělo být zapomenuto a odpuštěno, byť se jedná o události staré třičtvrtě století.

Unikátní kniha Zdeňka Pruknera je ještě k dostání v třebíčských knihkupectvích, případně na internetových knižních e-shopech, a každému zájemci o moderní historii našeho kraje ji vřele doporučuji. Vzhledem k zájmu lze předpokládat, že autor uspořádá besedy i v budoucnu. Této petrovické se účastnilo i několik našich členů a proběhla za podpory a pod záštitou: firmy Relative, Obecního úřadu v Petrovicích a senátorky za Třebíčsko paní Hany Žákové.